Historie čaje
Legendy o čaji
Vše začalo v roce 2737 před naším letopočtem v Číně. Podle legendy, když císař Shennong vařil vodu pod stromem, aby se napil, lehký vánek rozhýbal větve a odtrhl několik listů. Ty se smíchaly s vodou a dodaly jí jemnou barvu a vůni. Císař ochutnal, pochutnal si a napil se znovu. Strom byl divoká čajovník: čaj byl na světě.
V Indii vypráví jiná legenda, že princ Dharma, třetí syn krále Kosjuwa, byl dotčen milostí a rozhodl se opustit svou zemi, aby šel do Číny kázat Buddhova učení.
Aby se stal hodným takového poslání, složil slib, že během devíti let své cesty nebude spát. Ke konci třetího roku ho však přepadla ospalost a už se chystal usnout, když náhodou utrhl několik listů divokého čajovníku a mechanicky je okousal. Povzbuzující účinky čaje se okamžitě projevily: Dharma se vzpamatoval a z těchto listů čerpal sílu, aby zůstal vzhůru po zbývajících šest let svého apoštolátu.
V Japonsku je příběh trochu jiný: po třech letech Bodhi-Dharma, vyčerpaný, nakonec usnul během svých modliteb. Když se probudil, rozzuřený svou slabostí a zdrcený svou vinou, uřízl si víčka a hodil je na zem. O několik let později, když se vrátil na stejné místo, zjistil, že z nich vyrostl keř, který nikdy předtím neviděl. Ochutnal jeho listy a zjistil, že mají schopnost udržet oči otevřené. Řekl o tom lidem ve svém okolí a ti začali pěstovat čaj na místech, kde se nacházel.
Ať už je legenda jakákoli, zdá se, že keře pocházejí z Číny, pravděpodobně z oblasti na hranicích Barmy, severního Vietnamu a Yunnanu, a že zvyk konzumovat tento nápoj se nejprve rozvinul mezi Číňany.
Čajové tradice
Během čínské dynastie Tang (618–907) se čaj stal populárnějším a přestal být pouze léčivým prostředkem, ale stal se rafinovanou součástí každodenního života.
Objevily se čajovny a čaj se poprvé stal zdrojem umělecké inspirace: malíři, hrnčíři a básníci kolem něj vytvářejí sofistikovaný svět plný symboliky. Jeden z nich, Lu Yu (723-804), sepsal první pojednání o čaji, Cha Jing neboli Klasika čaje, poetické dílo, v němž popisuje povahu rostliny a kodifikuje způsob přípravy a degustace nápoje. „V podávání čaje najdeme stejný řád a stejnou harmonii, jaké vládnou ve všech věcech,“ píše.
Čaj se tehdy vyskytoval ve formě lisovaných cihel, které se pražily, než se rozemlely na prášek a smíchaly s vroucí vodou. Přidávaly se do něj různé přísady: sůl, koření, žluklé máslo… Tak se čaj konzumuje v Tibetu dodnes.
Za dynastie Song (960–1279) vznikla druhá škola, která svou poetikou obřadů a důrazem na dodržování pravidel přípravy předznamenala japonskou školu Cha No Yu. Čaje se stávají stále rafinovanějšími a keramika zaujímá rozhodující místo ve světě čaje. Listy se rozemelejí pomocí mlýnku na velmi jemný prášek, ke kterému se přidá vroucí voda. Směs se poté šlehá bambusovým metličkou do pěny. Vedle tohoto rituálu, který byl vyhrazen dvoru, se rozvíjí širší konzumace, která zasahuje i do jiných sociálních vrstev. Objevují se první sypané čaje: jsou snazší na výrobu ve velkém množství a mohou tak uspokojit rostoucí poptávku obyvatelstva.
Za dynastie Ming (1368-1644) císařský dekret zastavil výrobu lisovaného čaje a čaj se začal konzumovat v jeho současné podobě: jako nálev v nádobě. Tento nový způsob pití čaje měl vliv na předměty a příslušenství používané k jeho přípravě: začala éra hliněných a porcelánových čajových souprav. Konvice nahradila čajové láhve z období Tang a čajová konvice se stala ideálním nádobím pro přípravu čaje. Čaj se stal dostupným pro široké vrstvy obyvatelstva a díky exportu zažil nový ekonomický rozmach.
V Japonsku se čaj objevil již v 7. století. Buddhisté několikrát přivezli z Číny semena čajovníku a pokusili se je v zemi pěstovat. Trvalo až do 15. století, než se čaj rozšířil po celém souostroví. Sen No Rikyû (1522-1591) byl prvním velkým mistrem čaje: s ním se čaj stal náboženstvím, uměním a filozofií. Tyto hodnoty se projevují prostřednictvím složitého a přísně kodifikovaného obřadu, jehož ideálem je odhalit velikost i těch nejmenších činů každodenního života. „Čaj není nic jiného než toto,“ píše, „ohřát vodu, připravit čaj a správně ho vypít. “
Evropa objevuje čaj
Od 10. století je čaj pro Čínu velmi důležitým vývozním artiklem: nejprve do asijských zemí a od 17. století také do Evropy.
V roce 1606 dorazily první bedny čaje do Amsterdamu v Holandsku: jedná se o první známou a zaznamenanou zásilku čaje v západním přístavu. Holandská společnost Compagnie des Indes Orientales v té době udržovala pravidelné vztahy s Dálným východem a navzdory založení britské konkurenční společnosti East India Company v roce 1615 si udržela monopol na obchod s čajem až do konce 60. let 17. století. V roce 1657 Thomas Garraway, majitel londýnské kavárny, zavedl čaj do svého obchodu a v tehdejším deníku zveřejnil tuto reklamu: „Tento vynikající nápoj, schválený všemi čínskými lékaři, který Číňané nazývají Tcha a jiné národy Tay alias Tee, je v prodeji v Sultaness Mead poblíž Royal Exchange v Londýně. “
Ačkoli se jeho rozšíření zpočátku setkalo s velkým odporem – říkalo se, že jeho konzumace způsobuje u mužů ztrátu postavy a laskavosti a u žen ztrátu krásy –, čaj se velmi rychle stal předmětem významného obchodu. Zpočátku byl vyhrazen pro prince, ale brzy si ho oblíbili všichni intelektuálové, kteří navštěvovali kavárny, které se brzy začaly nazývat „čajovny“.
Cromwell krátce před svou smrtí uvalil na čaj vysokou daň, a produkt se tak rychle stal předmětem aktivního pašování. V 18. století se jeho cena opět stala dostupnější a čaj byl prohlášen národním nápojem.
Ve Francii vyvolalo zavedení čaje od roku 1650 v lékařských kruzích mnoho kontroverzí. Přesto si však získal velkou popularitu. V jednom ze svých dopisů Madame de Sévigné zmiňuje, že Madame de la Sablière byla první, kdo přidával čaj do mléka. Racine byl věrným příznivcem čaje, stejně jako kardinál Mazarin, který jej pil na léčbu dny.
Čaj dobývá svět
Angličtí a holandští emigranti si čaj odvezli s sebou do Nového světa, kde sehrál rozhodující roli v historii Spojených států. Tento produkt podléhal vysokým daním a v roce 1773 se kolonisté z Bostonu rozhodli bojkotovat jeho dovoz. 16. prosince vyhodili do moře náklad lodi zakotvené v přístavu: šlo o bostonskou čajovou párty, která vyvolala odvetné opatření anglických úřadů proti obyvatelům Massachusetts a spustila tak mechanismy, které vedly k válce za nezávislost.
Čaj byl také příčinou mnohem mírumilovnějších bojů: bojů o čajové klipry, lehké plachetnice používané k přepravě čaje. V 19. století enormní nárůst spotřeby roznítil konkurenci mezi majiteli lodí: na hlavních námořních trasách Orientu se odehrávaly skutečné závody v rychlosti.
Číňané, kteří byli v té době jedinými producenty, prosazovali svá pravidla: prohibitivní ceny, omezený přístup do přístavu Kanton, odmítání výměny čaje za anglické textilie. Aby čelili tomuto obchodnímu tlaku, rozhodli se Angličané nelegálně dovážet do Číny opium, aby u svého obchodního partnera vytvořili závislost – a tím i směnnou měnu. To byl začátek opiové války, která skončila anexí Hongkongu Angličany v roce 1842.
V 19. století již Čína nestačila uspokojit stále rostoucí spotřebu Západu a Angličané kolem roku 1830 začali rozvíjet pěstování čaje v jiných zemích. V roce 1834 byly založeny plantáže v Indii a v roce 1857 byl čaj zaveden na Cejlónu. Cejlónské plantáže měly zpočátku pouze experimentální hodnotu, ale v roce 1869, po úplném zničení kávových plantáží, které byly zdevastovány parazitem, se čaj stal hlavním zdrojem bohatství ostrova.
Čaj se také rozšířil do dalších asijských zemí, které se staly významnými producenty, do anglicky mluvících zemí černé Afriky a v poslední době také na ostrov Réunion a do Argentiny.
Dnes je čaj po vodě druhým nejoblíbenějším nápojem na světě, každou vteřinu se vypije asi 15 000 šálků.
Historie čajeSeznam kategorií příspěvku: Vše o čaji
Související články
